35. den (čokoládová vodka a Dominka a Szczepan)

Jde do tuhého, v norštině začínáme brát rody a skloňování a učitel to bere hopem skokem, páč zas tolik času nemáme a ty by sis to celkem často rád vyměnil s tímhle blonďáčkem:

A tohle je moje malá íránská spolužačka Lili, která po mně pořád chce, abych ji fotil v různých pozicích, s různýma lidma a v různém prostředí. Má to prý pro svoji íránskou rodinu. Je dokonce menší než Terka, a to sem si původně myslel, že po Terce sou už jen jezevčíci a trollí děti.

A po škole sem šel na nádraží vyzvednout nějaké kaučserfery. Je to docela fajn způsob, jak trávit zdejší večery a taky jak se dostat k nějaké té mňamce. Hosti byli dva: Dominika a její kluk. Nejdřív sem jim ukázal operu, která vypadala s přicházející bouřkou fakt drsňácky:

Pak sem je vzal dom. Uvařil jim něco teplého:

A pět minut na to se projevil zákon karmy: od litevské kámošky Inty sem obdržel dva krekry

a moji milí Poláci mě obšťastnili čokoládovou vodkou. Že by to  bylo dobré, to nemohu říct, ale jak to namícháš s džusem, dá se pít i teplý líh (a to jako fakt, na severu si dělají líh z brambor a pijou to s horkou vodou. Ty to ale nezkoušej, můžou tě vyhostit; jo a mimochodem veškerý alkohol, co má víc jak 60 %, je tady zakázaný, takže na absint zapomeň hele):

A ještě sem dostal čokoládu. Prý je to nejlepší polská čokoláda. No, tak to potěš koště, v Česku mají polské čokolády dost pochybnou pověst.