úterý 28. srpna 2012

14. den (norská DNT a jak se slaví narozky v Oslu)

Jestli je Réza The Queen of Garbage Collectors, já se pasuju na Kinga. Proč? Na kolejích je místnost jménem Refuse Room, kde lidi dávají věci, co nepotřebujou (stěhujou se, věc je podělaná, mohlo by se někomu hodit atd.).


Docela užitečné v zemi, kde za nejsociálnější karimatku vysolíš 350 a za třiceti sedmi kilometrovou trasu taxánem z letiště dáš dva a půl tisíce. Tak sem hodil oko do refjus rumu a mám nový kufr (a v něm je ještě mega taška přes ramčo a taška na notebook):


To se stalo včera - říkám to až teď, jelikož se taky včera stalo to, že sme vyráběli special punk prezent pro naši kámošku Báru, která má dneska narozky, což doteď bylo tajemství, děsně tajný. Takový prezent vyrobíš snadno a rychle, když se budeš držet mojeho návodu:

1) Najdi kytku


2) Najdi kelímek od kafe


3) Do kelímku dej hlínu


4) Do kelímku dej kytku



5) Kelímek i s kytkou dej Báře


Ta poslední fotka už je z dneška, takže pokračujem s dneškem: čekal mě fakticky klíčový úkol, a to schrastit univerzální klíč (tzv. DNT key), který pasuje na stovky různých chatek, které jsou po celém Norsku. A tak se stalo, že sem vstoupil do Norské trekové asociace





a po chvíli vyjednávání s místními borci a vyložení pár stovek noráčů na stůl sem se stal The Lord of The Key.


Cestou zpět na kolej sem minul oselskou katedrálu (to jako fakt můžu říkat i osloskou katedrálu?),

a sídlo Norské strany práce.


A tohle je zatím rekord: poměr dětí ve školce k učitelům: 5:1. Poctivě to počítám a většinou to jsou tak 3-4 děti na jednoho učitele. Taky tu můžete vidět celkem raritu: ve školce učí holky. V drtivé většině případů totiž učí ve školkách kluci.


A hele vole Ekonor je zas všude, auta na elektriku tu prostě frčí:


A do místních kin přichází nový velkofilm, podle plakátu to vypadá, že na konci filmu budeš mít samým napětím ohryzanou i kůži na palci u nohy:


A pak oslava - původně tři dortíky pro čtyři lidi, ale Terčiné dvě kámošky nám to pomohly rozumně rozdělit na 6 dílů:


Bára dostala kromě punk kytičky ještě pravítko:


A od Elišky a Lucie i trochu pálenky, což je tady vzácné jak utěrka na koleji. Jsem si taky párkrát cucl a málem to se mnou seklo po těch 14 abstinenčních dnech. Abys věděl, tak tyhle holky se měsíc protloukaly Norskem, prostopovaly kolem dvou tisíc kiláků a a viděly toho fakt hodně. Respekt.


A tady už norská verze malakova - místo piškotů oplatky a místo smetany něco jako smetana:


Kdybych se teď nějaký čas neozval, tak mě probodl los rohem nebo sem chytl sobí chřipku. Jedem totiž na tripa, a jelikož na severu už mrzne, jedem na jih, a to tak daleko, jak to jen jde, takže na Lindesnes, nejjižnější cíp norské pevniny. Ciao.

pondělí 27. srpna 2012

13. den (Vigelandského park, přístav)

Ráno sem vyrazil na místní bouldrovku, kde, jako obyčejně, bylo lezců jak pivsonů v mojí ledničce.


Bouldrovka je na konkurenční University of Oslo, kde se učí naprosto zbytečné předměty typu filozofie, religionistika či dějiny umění.


Taky tam lepí plakáty zásadně s nastřelovacím koníkem, což jako hele Nore moc eko jako není, ty furt si samé ekoeko, a střílíš si tu koníkem jak Billy Kid, dyť to už pak znova nepoužiješ, mi věř. Co takhle připínáčky hele Nore vole?


Pak sme dali sraz s Terkou a že pudem plavat do jezera. Nebudu kecat a řeknu hnedka, že sme si v půlce cesty řekli, že je vlastně kosa jak z nosa, tak že to kalíme a jdem radši do Frogner parku na sochy. Cestou se nám postavila do cesty nemocnice, co vypadala spíš jak zaskleníkovaný Hilton,


budova s bazénkem ("Kancl uděláme metr na metr a wecko stačí na stojáka i pro holky, ale na zahradě si uděláme bazén, co borci?"),



kaple psychiatrické léčebny (čekuj tu konvicu na oltářních schodech - protestanti no),


a Citroen ála James Bond z dob, kdy Connerymu obočí eště zbývalo pár černých vláken.


A pak se zjevil Frogner park, narvaný k prasknutí sochama norského hrdiny Frognera Vigelanda.




A nejslavnější socha odsud je tady to rozzuřené děcko, co musí vytočit i nerodiče, stačí se podívat na jeho roztomilou nožku, jak je připravena k monstroznímu udupnutíčku.


A pak už sme to hnali až do přístavu, kde sme dali sváčoběd (grahamový chleba a sýr, to tu jím furt).



A večer sem si eště kupil svoji první norskou čokoládu, která byla za polovic - no nekup to, za páďo!


neděle 26. srpna 2012

12. den (Muzeum dekorativních umění a designu)

Návštěva Muzea dekorativních umění a designu. Každou nedělu to tam je zadáčo a je to fakt kousek od kolejí, takže kdo tu přijede, toho tam vemu, je to tam docela spoko.







Pózující Réza s koněm i křeslem:



sobota 25. srpna 2012

11. den (Manu Chao)

Práce, zewling, večer free koncert Manu Chaa a večerní Oslo.











Do klubů se tady stojí fronty a nepustí tě tam, pokud nemáš ID (tzn. Norům stačí třeba kreditka, cizincovi pas).