21. den (první lekce norštiny)

Každý den chodím kolem hospody, která není pod zemí, ale pod vodou, a každý den si říkám, že tam zajdu, páč to je je solidní pajzlík, ale pokaždé když uvidím tu cenu za pivson, tak jenom stáhnu půlky a jdu si po svých.

Dneska byla první hodina norštiny, ve třídě je nás celkem dost, učitel docela spokař:

Naučil nás, jak a kde se vytváří zvuk samohlásek, tak kdyby něco, je to asi nějak takhle:

Pak sme s Terkou zašli do Coopu...

...a koupili si luxusní housku s čokoládou a rozinkama.

A tohle je nejkrutější stavba v Norsku, pravděpodobně i celé Skandinávii. Je to komín, který máme ve škole uprostřed nádvoří, a který mi pokaždé připomene tu zcela absurdní a nelítostnou skutečnost, že naše škola je postavena v místech bývalého pivovaru. To je jako kdybys měl permanentně otevřenou zlomeninu holenní kosti a každý den chodil kolem výlohy s dlahou a neměl na ni.