27. den (Žalios Devynerios a Standa a Petr)

Vymyslel sem novou snídani: kornflejky, džus a marmeláda. Zní to divně, vypadá i chutná stejně tak, ale přežil sem to neska, přežiju i zítra, pozítra a až do konce roku:

Dopoledne škola:

Kolem oběda sem zjistil, že budu mít dneska hosty: přes Kaučserfing sem si objednal dva Čechy, co sou uprostřed eurotripu. Přijedou z Litvy, za dva dny letí do Dánska. Tak sem vysmejčil světničku, páč kluci budou spát na zemi, tak ať mají čistou postýlku. Pak sem se dal taky do pucu já a přitom sem zjistil, že když se fakt potřebuješ učesat a fakt nemáš hřeben, tak se to fakt dá docela dobře zvládnout vidličkou, ale to si nech pro sebe, páč nemyslim, že je na toto moje zjištění společnost dostatečně připravena.

No a večer sem šel pro nové spolubydlící na vlakáč,

kde mají fakt parádní láhev s příběhama ze života:

 

Svoje borce sem našel celkem snadno. Kromě prapodivných zážitků sem dotáhli litevský likérek Žalios Devynerios, což prý chutná jak pendrek, ale zas tak blbý to prý není. Moji milí kluci, v Norsku není blbá ani teplá Rakija.

 

Pendrek necháváme na zítra, páč to přijedou eště další dvě holky, co studujou v Trondheimu, ale potřebují v Oslu den přespat. Sem to trošku překombinoval no s tím kaučserfingem, a šak co, tys taky beztak trojčlenku nepochopil hnedka na první hodině. Holky už dostaly instrukce, jak se chovat v bezcelní zóně, tak snad taky dovezou nějakou další mňamku a bude večer konečně pořádny dym. Abych taky přihodil pod kotel, tak večer budu dělat večeřu z místních specialit. Jes, tušíš správně, že kromě těstovin s rajčatovou omáčkou a tuňákem budu podávat norskou pomstu na všech nevinných studentech, sociálně slabších a bezzubých důchodcích: fiskepuding. A to je eště nic oproti tomu, čemuž je souzeno, že jednou nevyhnutelně přijde, a když to nebude zítra, tak jindy, ale přijde to, jakože se zítra zpendrekuju: fiskekaker, rybí koláčky.