Odpoledne sme šli na Bokfestival. Kromě asi miliardy knih a nevýznamných spisovatelů sme tam našli naši spolužačku Lili Khanoom, jak tlačí vafle:
Tak sme se inspirovali a začali tlačit tež. Přes malé vafle a popcorn sme do dotáhli na mega vafle, které nám udělala tahle blondýnka (pro Kaču: to je jen pro ilustraci, ok? Tvé černé kadeře sou mnohem hezčí, ok?):
Pak sme se plynule přesunuli na Kulturnatt, něco jak Muzejní noc v Brně. Páč nám po těch vaflích celkem vyhládlo, skákli sme nejdřív na fesťák jídla, kde měli zvěrstva typu jelení klobásy, kamzičí salám nebo čerstvého mořského ďasa.
Místní děcka tu hráli parádní hru. Tě to naučím: budeš potřebovat pořádný kbelík, vodu, pár krabů, krevety, kolíčky a šňůrku. A co s tím? Z kolíčku a šňůrky vyrobíš prut, jako návnadu dáš krevetu a budeš lovit z kádě kraby. Dávej:
A tohle netušim, co je, ale vypadá to jak inventář z místního Muzea dekorativního umění a mělo by se to dát jíst (co ne, že?):
No a pak začal ochutnávací slalom v místním ochutnávacím stanu. Začalo se párkama,
pak přišel trochu zdravější předkrm,
no a na hlavní chod bylo asi 20 miniporcí všeho možného od sobích řízků přes losí karbenátky a kraba v čili omáčce až po syrového lososa v jablečném moštu (?).
Plný jak Skrblíkova pokladna sem se s Terkou odkutálel do Nobelova centra míru, kde byla výstava věnovaná Gándhímu a všem, co kdy získali Noblovu cenu za mír.
Taky sem tam poslal vzkaz jemenským vojákům. Love, kluci jemenští, jen love - vím, je to těžký, když máte v rotě samý kluky, ale když se chce, de všechno, máte to?
Ještě sme ten večer stihli vidět nějakou norskou bandu,
výstavu prací norských ilustrátorů,
přípravu na vystoupení disdžokejů v národní knihovně,
centrum Svobodných zednářů
i večerní Oslo.
Žádné komentáře:
Okomentovat