106. den (Radka is back)

Příprava prezentace na pátek. Bude sranda celkem si myslim. Ráno sem se rozhod, že si tento týden zas zeberu službu na kuchyň. Je to dobrovolné. Nevim, jestli sem takový dement v matice, ale na to, že je nás na patře 16, mám tu službu ňák často hele vole:

Tak sem to poklidil šecko a uvařil si jídlo, které bylo komplet z přísad, co mi tu nechali moji hosti. Ségra brambory, Geena česnek, Josh cibuli, někdo čočku (Kači?), někdo olej (ségro?) a Martin s Luciou papriku. Co se týče kari, fakt se neodvažuju hádat, kde se v té mojí poličce vzalo, stejně jak bujon (Szczepane?).

Večer sme s Bárou kutili její nové loutkařské představení. Do nočních hodin sem pak seděl doma, snažil se zapamatovat polské jazykolamy, psal recenzi do školy na fakt ujetou práci spolužáka Toniho a čekal na Radku z Trondheimu - pamatuješ, ne? Dočkal sem se kolem jedné hodiny v noci, zašel pro ni na vlakáč a odvedl ji do Terčiné komnaty, kde bude trávit noc před tím, než nasedne na letadlo do Kataru a z tama odletí za kámoškou do Afriky.

105. den (Vinmonopolet)

Práce a škola, viš jak, nuda. Večer sem dostal od člověka, jehož nejrychlejší spermie sem, kasu ke svátku, a to fakt že dobrou. Jo, vim, měl sem ho před dvěma měsícema, ale my kluci, co spolu kamarádíme, také věci prostě neřešíme, kapiš? No tak si takhle přemýšlím, co s tím, když mi napíše Prďa, dávný Bratr v triku. Po dvou panácích, co sem si dal, abych dohnal jeho momentální rozpoložení, sem kupil lístky do Bergenu na pár denního tripáka. Prďa prej snad přijede tež. Ha ha. No koza ví, že to bude dym tak jak onak. Večer eště přišla Réza a dali sme Flashe Gordona, bez diskusí jedno z největších epic-sci-fíček pod Sluncem.

Neska sem se rozhod, že ti ukážu Vinmonopolet, ten ďáblův obchod, kde mají to, po čem tu každý prahne, ale jen ti odvážní si to dovedou přiznat. Tenhle obchod de facto patří státu, protože stát tu má monopol na prodej alkoholu. Takže nemáš na výběr: buď za těma fešákama kravaťáckými pudeš, nebo ne.

Jinak pobyt se chýlí ke konci a postupně se to tu začíná měnit: někteří se nemůžou dočkat odjezdu, jiní truchlí už teď. Každopádně všichni kvůli škole sedíme furt na prdeli jak trubky a učíme se a furt něco píšem - no zrovna <ironie>když je venku tak hezky!</ironie>.

104. den (draft)

Ráno sem vyprovodil své milé surfaře. Pak sem se půl dne připravoval na to, jak budu psát draft svojeho výzkumu do školy. Pečlivá příprava zahrnovala práce všeho druhu:

Druhou půlku dne sem ten draft fakt psal. Když se blížila půlnoc, pomalu nám s Anou začalo šibat a radši sme loupali mandarinky, žonglovali a učili se kouzelnické triky. Jo a dal sem norštinu. Spoko.

103. den (prokrastinace v praxi)

Musím psát práci do školy. Lucii s Martinem pošlu na muzejní tůru a sednu před Word. Místo psaní do školy sem se naučil docela obstojně žonglovat s těma koulema od Zdeňky,

a vyzdobil sem holkám záchod z venku,

i zevnitř.

Večer sme se surferama skoukli Dech a dopili zubrowku.

102. den (sobota, lidu jak mrakota)

Bylo hezky, tak sem se svými hosty prokvasil odpoledne. Vigeland park,

Bygdøy a spol. Pak sem pomohl Terce přestěhovat se. Našla si nový domov u norské rodiny v Nydalenu, jedné z oslovských čtvrtí. Bude tam makat jako aupair do konce příštího léta. Spěchali sme, že sem se zpotil jak kdysi na skvoši, tak sem se neudržel a cestou zpět si koupil v obchodě nealko lahváče. Klasicky sem zapomněl, že tu maj naopak ceny: cena na regálu většinou platí pro zboží, které je pod ním, ne - jako u nás - nad ním. A tak sem si za pěkných 12 noráčů koupil třetinkové nealko. Šetřil sem s ním jak Panoramix s kouzelným lektvarem. Cestou zpátky sem si pučil kolo, pivson strčil do kapsy, aby mi mohl za chvíli vypadnout a rozplácnout se na cestě jak žába na dálnici. Život prostě.

Taky sem byl za Rézou a že by vypadala spoko, to nemohu říci. Seděla na zemi, topení za zády, notebook před sebou a zasněný výraz ve tváři. Pak mi to došlo: odjela jí zrovna ségra. Život prostě.

Jo a taky mi vyšel report na Full Moonu z Two Gallants, tak si počti, jak chceš.

101. den (Lucia a Martin)

Písemná zkouška z norštiny. Jak tohle dopadne, nemám páru, ale díru do světa sem neudělal.

Večer přijeli Lucia a Martin, česko-slovenský páreček z Brna. Přivezli zubrowky, tak sme dali kecando a liskando do hloubky noční.

100. den (Rézina party #2)

Odjíždí Zdeňka, Češka, co bydlí patro ode mě, a co sem jí potkal prvně asi před týdnem. Dala mi žonglérské koule ou je.

Odpoledne ústní z norštiny. To už nebylo moc ou je, a tak dal sem. Zítra větší džouk - písemná.

Pak zas slavila Réza narozky. Sem ji dal můj klasický prezent - flašku v pytlíku na chleba s mašlí z odpaďáku:

No a pak už se slavilo.

Kromě Iny (?) tam byl i Petr, Rézin kluk (na stole vzadu):

99. den (Heineken)

Můj milý Josh,

mi koupil neska Heinekena,

a uvařil mě a Aně večeřu. S masem ou je.

98. den (Josh & Josh)

Je úterý. Přes den sem se připravoval na čtvrteční ústní psycho z norštiny. Bude dym. Večer sem přívítal ve svém brlohu Joshe #1 z Kanady a Joshe #2 z Anglie. Kanadský Josh strávil dva měsíce cestováním po střední Evropě, pak chytil letadlo na Island, kde pracoval tři měsíce jako dobrovolník, aby se přes Norsko dostal na Balkán, kde chce počkat do jara a dostopovat do Jižní Koreji, kde v létě nastupuje jako dobrovolník. Dymec. Tenhle stopovací arch je č. 6 v jeho sbírce.

97. den (sobí paroží)

Tohle jsem dal neska Terce, ať trochu nabere tuku před blížící se zimou. Nechali to tu mí Řekové:

A pamatuješ, jak sme byli v Trondheimu? Tak v těch horách sme našlí sobí parohy. Každý jedny. Moje byly hnusné, tak sme je nechali být, ale ty Terčiny byly fajn, tak sme je dosmyčili přes půl světa až do Osla. Terka se rozhodla, že je dá darem Réze, k čemuž došlo až dnes.

96. den (Rézina party)

V devět sme vyrazili na Sognsvann. Původně sem to chtěl odvolat, ale jak sem z okna viděl výraz v Rézině tváři, která už čekala s holkama venku, nebyl sem schopen. Vytěpal sem Řeky rychle jako blesk a vyrazili sme s půl hodinovým zpožděním. Ouzo, no. Na Sognsvannu byla zima jako prase, což nám ale nezabránilo v hodech na bůčku, okurkách, hořčici a českém chlebu. Dal sem tři panáky kalvadosu a zas mi to najelo. Spoko.

Na cestě zpátky sme potkali světlo v kondomu,

a Slunko. To už se tu jen tak nevidí, nemysli si.

95. den (Ančina party)

Můj pokoj zas raz vypadá jako správné doupátko.

Zatímco Řekové se toulali uchcaným Oslem, Ana pekla rohlíčky na svoji oslavu

a já sem ludroval kuchyň.

Brzo se přidala i hvězda večera, Naréš v plné polní.

Jak se setmělo, začal sem liskat Ouzo.

Byl to tvrdý boj, na jehož konci sem se v pět ráno podíval na dno lahve jako přemožitel univerza. Party prostě no:

Na konci zůstali jenom kelímky a náhodní kolemjdoucí.

94. den (Freia, Mechmet & někdo)

Ráno sem dostal od Báry koláč a ou je, spadl mi do misky s mlíkem.

A pak, ty vole, sme šli do Freia továrny. Freia je nejznámější čokoláda v Norsku a vůbec v celé Skandinávii. Naše průvodkyně byla Šije.

Nejdřív sme si s holkama vyrobili vlastní čokoládu. Já sem zrobil samozřejmě pro to moje Kachnidlo, protože jen ta to dokáže patřičně ocenit:

Pak sme pokračovali ve dvouhodinové exkurzi,

přičemž do výrobní části sme samozřejmě nesměli mít foťák ani fousy, a kdo je náhodou měl, musel si je zabalit do papírové sáčku. A tohle není vtip, to jako fakt. Večer sem přivítal ve svém domě Mechmeta a eště jednoho týpka, jehož méno neumím vyslovit. Lepší borce sem tu snad neměl. Pohodáři nejvíc, dotáhli mi Ouzo a Metaxu a do půlnoci sme liskali jak páni. Pak ti dva zebrali Rézu a šli ven objevovat Oslo a já zůstal na pokoji sám a sám Ouzo liskaje. Teď je půl druhé, já čumím z okna a přemýšli nad tím, jak se stát astronautem.