čtvrtek 6. září 2012

23. den (studentská party)

Mám nový objev. Jmenuje se Magritte, visí v knihovně a byla to láska na první pohled:


Večer se konala seznamovací party mezinárodních studentů. Jelikož bylo oznámeno, že tam bude jídlo, dala se očekávat hojná účast, a taky že jo. Je fakt, že na nás nešetřili.




Zblajzli sme každý dvě bagety a tři koláče, podívali se nějaké ty tanečky,


poslechli nějaké ty fakt party proslovy typu "Prezentace potenciálních a praktických možností zapojení mezinárodních studentů do kolektivních sportů na Oslo University College v podzimním semestru 2012/2013",


a odebrali se do místní studentské putyky. Ta je přímo na fakultě dvě patra v podzemí, a je to tam teda jako fakt hustý hele, vstup povolen jen těm největším hustoměrům. Údajně tu maj nejlevnější pivo v celém Oslu, které tě vyjde na pouhých 39 noráčů. A tohle je denní nabídka - shválně, co je na ni divného? (teda kromě toho, že za dvě decka bílýho tu dáš jak u nás za 4 litry veltlínu U Papouška)?


Nevíš? Tak nápověda nabr tů:


Už? Ne? Tak já ti to povim: nejsilnější drink tu je víno. Prostě tu nemají alko, takže panáka si stejně nedáš, i kdyby si byl tak na hlavu, že by sis ho tady chtěl dát. Co eště trochu kazí atmosféru studentského pajlzlíku s nejlevnějším pivem neširoko nedaleko je to všudypřítomné placení kartou, když si deš na bar pro pivo nebo tyčinky.


Holt jak říkal Samati: PLASTIK MANY. Přesně v osm přišel hřeb, teda spíš hřebíček, resp. tři hřebíčky, večera. Terka si radši soupla na židli, aby všem těm hřebíčkům viděla na hlavičky:


Těma hřebíčkama byli tři kluci oháknutí ve stylu "nedbalá elegance" (to slovo sem si nevymyslel, nekecám, si to vygugli), kteří hráli romantické písničky, že nejedno dívčí oko rázem zvlhlo. Já sem taky trochu zvlhl, ale v podbřišku, to jak sem se začal potit po těch bagetách s majonézou, co sem do sebe naházel, a taky mi bylo horko z toho, jak sem se usilovně snažil přijít na to, jak někdo může vybrat tenhle typ kapely na seznamovací party sto padesáti lidí. Holt jiný krajík, jiný mravík.


Pak nám náš indický kamarád Naréš ukázal rupie - no je vidět, že Gándí tam fakt frčí (maj ho i na mincích!):


Než party skončila, radši sme vypadli a stavili se pro bonbóny do Coopu. Tam maj tenhle futuristický čarostroj, co vypadá jak špatná kulisa z filmu Zítra vstanu a opařím se čajem. A představ si - je to na cigára. Cigára tu totiž mají dycky zašité buď někde na dně regálu, v nějaké supr tajné skříni na štyry zámky a oční sken a nebo v týhle bedně. A jak na ni? Koupíš si u pokladny třeba Malbora, zacáluješ přes kilčo noráčů a dostaneš lístek, kterým nakrmíš tuhle mašinu za pokladnama a ta ti teprve vyplivne vysněné pokouřeníčko. Složité jak žebř, radši tady nekuř hele.


Zítra dem s Terkou zase pokoušet stěstí mezi soby, ale teďka jenom na jednu noc, tak kdyby něco, hledejte soba s krví na konci parohu.

1 komentář:

  1. to je René Magritte vole, francouzsky malir...

    a o sobech a tobe radsi pomlcim, to by se krenek pojebal, hh

    OdpovědětVymazat