pondělí 17. prosince 2012

124. den (busem z Norska)

Ráno poslední snídaňka.


Čeknout nástěnku se vzkazama od Lisy a Islanďanky:


Sem původně chtěl tež něco napsat, ale pak sem se radši jenom podškrábl vedle Lisy.


Pak na Bussterminalen,



poslední kafe,



a poslední známá fotka Terky navrch.


Zůstala tam prostě a bude tam do konce léta. Dym prostě. Prďa s Rézinou si vyzdobili v buse křesílka:



Ze Švédska sme to do Dánska zebrali trajektem,


kde byly aj automaty.


Tukl sem poslední Rézinu fotku a bylo.


Z Dánska sme eště zebrali trajekt do Německa.


No a nad ránem 125. dne sme se ocitli v té naší milé zaprděné zemce. Jestli to fakt někdo dočetl až sem, tak respekt. Jestli to tu fakt někdo sleduje, tak respekt tež. Už to tu ale nemusíš čekovat hele, protože, jak říká kolega Smrček:

123. den (balíme, Oslo)

Ráno sme začali na férovku balit.

K poslechu o tanci hrála oselská chumelenice.

Dopoledne přišla vystěhovaná Réza

a všichni sme se nasáčkovali na ten den k Aně. Vrátili sme klíče od koleje,

oblezli naposledy bazáry,

dali společnou megavéču,

a eště jednu

a eště (čekuj surfaře Mahaia, který našel exil v kuchyni, ha ha).

Večer nám uvařila mini Terka mega last véču:

A do čtyř do rána sme liskali poslední piváky, poslední panáky ruma a poslední víno. Čuměli na poslední filmy, dělali poslední bubliny a naposledy se bavili o korupci a vzniku černých děr.

sobota 15. prosince 2012

122. den (vánoční trhy v Oslu)

Od rána sem se balil jak o život. Našel sem Denisinu kresbičku.


Prďu to fakt zaujalo. Sí?


A pak navečer sme vyrazili na kristms market.



Sme si volali s Rézou.


Taky sme potkali trollí armádičku:


Réza byla osvícena

a večer nakrmila Prďu.

119.-121. den (Bergen)

Jestli chceš jednou jako správný traveler umřít na cestě, mám pro tebe tip jako dva hromy: vyber si železnici a vyber si trasu Oslo - Bergen. Začínáš někde těsně u moře, nějakých 13 metrů nad mořem.


Pak si to vlakem suneš po kraji horských jezer


a když teplota začne klesat,


vše zmrzne


a před tebou se zjeví širé pláně.




Když se vlak vyšplhá hrubo přes kilometr,


zamrzá tam všecko


Před Bergenem ještě poslední roklina

a slunka blesk.


Pak ten den už jen náměstí,

Bryggen bleskově,

rybí trh,

zateplené lampáče


a stylový McDonald.


Ohřát prsty sme byli v kostele


a večer zakotvili u Honzy.

Druhý den sme si dali tripák do místních hor. Nejdřív bylo třeba zdolat Fløyen, což nebylo zas takový leháro, jak to z prvu vypadalo, hlavně ne s mega báglema. Čili mráz,

sníh

a Fløyen.


Výhled na Bergen byl parádní.


Šli sme dál a dál, kde už byly jen hory, mlha, sníh a všechno. Norsko v zimě prostě.


Když sme došli zpátky na Fløyen za trollem,

trochu se vyčasilo.


Zakempili sme v docích, kde sme liskali lotyšskou vodku (díky, Segi!).


Na pomoc nám přišel Ádám s Krisztinou.


Večer sme to kempli zas na kolejích, tentokráte u Pavla.


Ráno sme se zpakovali a šli. Tunelem netunelem,

kostelem nekostelem,


Bergenem nebergenem,

fjordem nefjordem.

Prďa si našel lásku

a já popelnici.


Na závěr sme hodili třešen jak dvě třešně: Bryggen, staré město:


Byla nám kosa jak z nosa a uklidňovalo nás jedině to, že nědo je na tom ještě hůř než my.


Zakwasili sme v knižnici...


...a pak Prďa totálně zabil rozpočet celé cesty, když si koupil tabák v zemi, kde je tabák drahý jak sušený lanýže.


Večer sme zčekli, co Noři jedí na vánoční večeři (a to jako fakt, normálka pizza ty voe):


Piváky sme šli zliskat do parku. Přišla za náma Norka, dala nám každému rohlíček a zas šla. Norsko prostě.


Na vlakáči sme čekali v doprovodu grafitti


až do pozdní noci, kdy sme chytli vlak směr Oslo S. Tam sme stanuli nad ránem, kdy mrtvo bylo všude.