neděle 30. září 2012

46. den (sváteční kocák)

Z toho kmínového aquavitového psycha ze včera se vyklubal dobrý čaroděj, který na mě seslal kocáka roku. Když sem ráno vyprovodil Kevina s Tomášem, tak sem to eště zalomil a další tři hodiny spal jak pán. No potěš košťátko. Kolem poledne sem zjistil, že mám svátek a že si na to vzpomněl hlavně mimozemšťan Alza:


Pak ale pisla i Kača a Čarodějka, večer se stavila i Bára s Luckou. Kromě tohodle totálního dezertíku sem dostal prezent v podobě krabičky první pomoci, to až zas budu blbnout někde v lese.


Na party dorazila i Ana:


V noci eště dorazila Réza, která nám sdělila info o jejich tripáku. Překvapivě viděli fjordy, hory a sníh. Někdy nad ránem dorazil Kevin s Tomášem - podařilo se jim ztratit mapu a bloudit Oslem sem a tam nějakou tu hodinu, než mě našli. Hh.

sobota 29. září 2012

45. den (muzeum Kon-Tiki, Kevin a Tomáš)

Sem to neska hecl a zúčastnil se poprvé výletu z cyklu Friday Culture. Je to každý týden, je to pro mezinárodní studenty, je to zadáčo. Na dnešek bylo naplánováno muzeum Kon-Tiki. Sraz byl před Národním divadlem, kde byli jen vrabci.


Pak sme šli do přístavu, kde se už objevili i racci (dík Báře za foto).


Z přístavu, kde je fajn výhled na radnici,


sme jeli parníkem.


Muzeum bylo docela spoko - na tomhle Heyerdahl přeplul Pacifik:


A na tomhle Atlantik:


Muzeum je na Bygdøy, takže po muzeu nastal píseček, vodička, zvířátka a tak, od každého trošku. Co se týče fauny, já s Luckou sme si našli ptáčky,



kdežto Bára pejsky.


A jelikož je Réza s Terkou na výletě někde ve středním Norsku s Terčinýma fotříkama, stal sem se pro dnešek já popelářovým králem:


Jen tak btw ten mobil je Nokia C7 s 8 GB kartou a fachá. Po pláži sme šli na fårikål (doslova "ovce v zelí"). Je to něco jako zdejší národní jídlo a kuchtíci z náměstí se chtějí dostat do Ginesovy knihy v počtu uvařených porcí, tak to tam rozdávají jen tak za pěkný úsměv.




Bára nás tam chtěla ohromit tím, že si osladí kafe nutelou, nicméně podle jejího výrazu to muselo být hnusné jak prošlý vlašák:


Večer sem eště vyzvedl dva kaučserfery ze švédského Göteborgu - Tomáše a Kevina. Jeden z Česka, druhý z Belgie. Vyklubali se z nich naprostí spokaři [čekuj co maj za dobrůtku na talíří]:


Přivezli s sebou jednoho Michlovského a skandinávský tradiční alkohol aquavit. Michlovský padl rychle jak vysoký voják v zákopu, ale aquavit se držel fakt statečně a i přes tuhý boj skoro do ranních hodin přežil. Respekt.

čtvrtek 27. září 2012

44. den (setkání studentů)

Norština, pak pozdní vrácení knížek do knihovny. Eště že sem knihovník a vím, jak na ženy za pultem, abych nemusel platit poplatek za prodlení - stačí se usmát co nejvíc sexy a když ženská uvidí tvůj pokřivený ksichtík a dojde jí, o co se pravděpodobně snažíš, lítostně se usměje a ze soucitu nad tím, jaký seš gejza, ti to promine. A div se, funguje to i tady. K večeru sem vyrazil s Anou na kola, tak sme objeli přístav





a operu.



A pak nastalo "neformální setkání norských a mezinárodních studentů s učiteli". No málem mě kleplo. Nejdřív tě nalákají na jídlo zadáčo a pak před tebe strčí pět norských studentů, kteří mají přednášky o norské literatuře a když je po všem, tak ti řeknou, že do půl hodiny se de dom, protože fakulta se zavírá. No dym.




Eště že tam byl Naréš, ten kluk mě rozveselí pokaždé, když si na něj jenom vzpomenu. Někdy ti povím o tom, jak si bude v roce 2014, 2015, nebo 2016 vybírat ženu.


středa 26. září 2012

43. den (Jarka, Jiřík a Kozel)

Dopoledne skypanda s Kačou.


Odpoledne sme obdrželi zprávu, že Terčiní rodiče - Jarka s Jiřím - sou tu a dovezli proviant.


I když sem si zrovna lepil boty,


vyrazil sem vstříc svému osudu:


Terčiní tatíci si zatím udělali fiskepuding ála Klajban, nicméně z Jiřího se vyklubal kuchařský kreativec, když zatočil tortilu zcela netradičním způsobem, zde dosud nevídaným:


A tu už tlačící rodinka:


A tohle vyrobila a vyfotila Réza. Asi něco jakože art, já tomu zas tak nerozumím:


A večer někomu odjebalo, mně ale ne.


úterý 25. září 2012

42. den (národní topící den)

Začalo se topit. Teda spíš "topit". Topení totiž sice fičí, ale tím způsobem, že už není studené jak stěny od mrazáku, ale je pěkně teplé asi jako když si minutu až dvě opřený o betonový sloup. Ale lepší jak nehtem do zornice, že, a úřednice z místního kolejního spolku aspoň mají čisté svědomí a můžou s klidem říkat, že "topení je přece zaplé, tak co si všichni stěžujete?" Jinak dopoledne sem trochu vařil,


a plnil plastovou tabatěrku zrním. Od Báry sem totiž dostal parádní věc: zrní na krmení racků, páč sem místní vrcholový rackrmič:


Narval sem to co to šlo do tabatěrky, která normálně obsahuje pytlíky tabáku, které si Noři strkají pod jazyk, aby měli čerstvý přísun nikotinu.


A odpoledne škola,


k večeru sme se začali s holkama pomalu sbíhat u mě v pokoji a čumět na filmy. Dali sme Dívku s pomeranči, jako vrchol večera přišlo Into the White a na dojezd Reprise. V průběhu sme trochu potrápili tuhle mňamku, co mi tu nechala Kača,


s Rézou sme zlikvidovali obložený talíř (dva druhy sýry a okurka),


zblajzli tu to, co bylo tež od Kači a bylo to skoro tak dobré jak marmeláda s kozím sýrem,


a tak.


Terka dala ze tři panáky a usla jak pán, normálně na férovku v mojí posteli, ostatní alkoholici se drželi statečně až do posledního filmu a eště o něco dál.

pondělí 24. září 2012

41. den (jak se topí v Norsku)

Hele vole Nore jako to s tím topením už není sranda. Zima už dávno přestala klepat na dveře a je pěkně pod něma i za něma a ty furt ne a ne to topení pustit. Ve dne kolem 9, v noci normálka pod pět, do toho vítr jak když by ti kolem okna běhal RoadRunner a ke všemu sem si doma zapomněl čepku, rukavice, zimní boty a zimní bundu. Nemyslím, že se něco takového může stát běžnému člověku, což mi dává pocit neběžnosti a výjimečna. To jen tak na okraj, teďka za okraj: neska trocha práce, trocha školy (jo, to máme normálně v učebně):


Pak do obchodu podívat se na cenu paprik a pak radši odkráčet k mrazáku a pořídit si mraženou zeleninu. Stejně to máš lepší, nemusíš to krájet.


Tohle rozlišování banánů sem taky eště nepochopil a dycky, jak si je kupuju, dostane se opět na řadu moje jedinečnost a koupím si ty nejdražší, aniž bych chtěl:


Večer učení a tak, nic pro tebe.

neděle 23. září 2012

38.-40. den (Kača čili z Kinsale do Osla)

Moje Kača přilítla něco po desáté, od jedenácti už sem stepoval na busáku s hlavou v oblacích.


Když přifařila, dali sme si ňáke pusy a tak, znáš to, a šli na kolej. Tam sem Kaču nakrmil norskou specialitou: kozím sýrem s marmeládou. Je to fakt dobré jak kvašák na kocáka, nicméně podle Kachniného názoru to "vypadá jak hovno a stejně tak chutná", z čehož sem vyvodil, že už jedla lepší věci.


Ten den bylo fakt hezky, takže sme si hnedka pučili kola


a vyjeli na Songsvann.



Objeli sme jezero na kole, cestou se informovali o klíčových novinkách z našich životů za poslední měsíc a pak dali oběd. Kača se přitom tvářila jak když přeliješ kaktus - jako hele Kachno chápu, že si v Irsku vyvařujete líp, ale takový flák makrely v rajčatové omáčce, to je panečku vrchol konzervového řetězce, obvykle jím jenom sardinky a jelikož s olejem sou o něco dražší, tak pěkně ve vlastní šťávě (sem si nikdy neuvědomil, jak fekálně ta "vlastní šťáva" zní).



Po jezeru sme to vzali rovnou do Vigelandského parku - když už, tak už.







Na vigelandský závěr moje oblíbená ["Je to železné to, co si myslím?" "Jo jo." "A je to pod tím Kača?" "Jo jo."]:


Cestou zpátky sme eště stihli střídání stráží v královském paláci


a přípravný stan na sobotní běžecký závod.


Považoval sem to za znamení, že musím běžet tež. Tak sem se šel rázným krokem zapsat, a rázným krokem sem taky hnedka odešel, když sem zjistil, že zápisné je 450 noráčů. Pak sme šli s Kachnou dom. Ani tento prominentní host se nevyhl mé specialitě a ty už asi tušíš a yes yes yes fiskepuding yes:


Druhý den sme šli do města, kde sme viděli žluté mravence,


jednokoláka,

maratonce,

hrad


i rukavice, co stály jak nový péřový spacák.


No a pak sme si vyšli na plážičku,


kde sme si dali vínečka lahvičku.







Večer sme si dali scuka s holkama, nicméně dorazila jen Réza a Terka, která však po dvou panácích odešla.


Réze sem udělal svou novou specialitku: rybí prsty s kukuřicí a hořčicí v tortile.



Pak dostal za učiska Smirnoff,


a ráno dostala za ušiska Kača, páč měla kocáka jako bejk.


Tak sem ji trochu poléčil a pak odprovodil na bus. A pohádky je konec.