14. den (norská DNT a jak se slaví narozky v Oslu)

Jestli je Réza The Queen of Garbage Collectors, já se pasuju na Kinga. Proč? Na kolejích je místnost jménem Refuse Room, kde lidi dávají věci, co nepotřebujou (stěhujou se, věc je podělaná, mohlo by se někomu hodit atd.).

Docela užitečné v zemi, kde za nejsociálnější karimatku vysolíš 350 a za třiceti sedmi kilometrovou trasu taxánem z letiště dáš dva a půl tisíce. Tak sem hodil oko do refjus rumu a mám nový kufr (a v něm je ještě mega taška přes ramčo a taška na notebook):

To se stalo včera - říkám to až teď, jelikož se taky včera stalo to, že sme vyráběli special punk prezent pro naši kámošku Báru, která má dneska narozky, což doteď bylo tajemství, děsně tajný. Takový prezent vyrobíš snadno a rychle, když se budeš držet mojeho návodu:

1) Najdi kytku

2) Najdi kelímek od kafe

3) Do kelímku dej hlínu

4) Do kelímku dej kytku

5) Kelímek i s kytkou dej Báře

Ta poslední fotka už je z dneška, takže pokračujem s dneškem: čekal mě fakticky klíčový úkol, a to schrastit univerzální klíč (tzv. DNT key), který pasuje na stovky různých chatek, které jsou po celém Norsku. A tak se stalo, že sem vstoupil do Norské trekové asociace

a po chvíli vyjednávání s místními borci a vyložení pár stovek noráčů na stůl sem se stal The Lord of The Key.

Cestou zpět na kolej sem minul oselskou katedrálu (to jako fakt můžu říkat i osloskou katedrálu?),

a sídlo Norské strany práce.

A tohle je zatím rekord: poměr dětí ve školce k učitelům: 5:1. Poctivě to počítám a většinou to jsou tak 3-4 děti na jednoho učitele. Taky tu můžete vidět celkem raritu: ve školce učí holky. V drtivé většině případů totiž učí ve školkách kluci.

A hele vole Ekonor je zas všude, auta na elektriku tu prostě frčí:

A do místních kin přichází nový velkofilm, podle plakátu to vypadá, že na konci filmu budeš mít samým napětím ohryzanou i kůži na palci u nohy:

A pak oslava - původně tři dortíky pro čtyři lidi, ale Terčiné dvě kámošky nám to pomohly rozumně rozdělit na 6 dílů:

Bára dostala kromě punk kytičky ještě pravítko:

A od Elišky a Lucie i trochu pálenky, což je tady vzácné jak utěrka na koleji. Jsem si taky párkrát cucl a málem to se mnou seklo po těch 14 abstinenčních dnech. Abys věděl, tak tyhle holky se měsíc protloukaly Norskem, prostopovaly kolem dvou tisíc kiláků a a viděly toho fakt hodně. Respekt.

A tady už norská verze malakova - místo piškotů oplatky a místo smetany něco jako smetana:

Kdybych se teď nějaký čas neozval, tak mě probodl los rohem nebo sem chytl sobí chřipku. Jedem totiž na tripa, a jelikož na severu už mrzne, jedem na jih, a to tak daleko, jak to jen jde, takže na Lindesnes, nejjižnější cíp norské pevniny. Ciao.