Kolem jezera Maridalsvannet, které napájí celé Oslo a kde musíš dávat bacha na podvodní víry,
sme dorazili k prvnímu bivaku.
Dál sme šli čvtrtí, kde panuje zákaz zotročování bytostí z cizích planet,
a blátivou norskou krajinou pokračovali dál na sever. Bahno tu je fakt všude, všude je furt vlhko a mokro, takže se furt někam propadáváš a furt si někde mokrý a furt máš bahno na nohavicích a všude. Díky tomu vlhku se to v lese zelená jak na mysliveckém bále a hub tu je jak jabloní v životickém sadu.
Ostatně Réza, The Queen of Garbage Collectors, by mohla vyprávět, i když je fakt, že místo hub většinou najde kolo, kus kartonu nebo aspoň lopatu na sníh.
Když sme dorazili k Fjellvangu,
dali sme oběd - a zdravý, čéče, zdravý, protože cpát se tady nezdravě je děsně drahé, fakt bych rád, ale ten olej a sójovka a tatarka a tohle šecko je drahé jak Plzeň na Ruzyni, takže je třeba nejdřív pořádně vyhladovět a pak sníš třeba i špagety s mrkví a bez mrknutí oka si dáš i nášup.
a občas nějaké to zvířátko.
Poslední pořádnou sváču sme eště dali na Lilloleseteru, kde sme viděli babku, která byla určitě šílená, i splašenou veverku, která se nebála nikoho a ničeho a vybírala popelnice stylem zkušeného pražského cizopasníka z přednádraží.
Eště sem zfotl pár trollů do sbírky,
taky nějakou supr akci (kilo malin za pětibabču).
Večer už skoro klasika - smaženice bez vajec a sušenky s marmeládou a nutelou, na které je napsáno poesie, což celkem dost připomíná jedno mimořádně kvalitní české víno.
Žádné komentáře:
Okomentovat