Ráno sem vyrazil na místní bouldrovku, kde, jako obyčejně, bylo lezců jak pivsonů v mojí ledničce.
Bouldrovka je na konkurenční University of Oslo, kde se učí naprosto zbytečné předměty typu filozofie, religionistika či dějiny umění.
Taky tam lepí plakáty zásadně s nastřelovacím koníkem, což jako hele Nore moc eko jako není, ty furt si samé ekoeko, a střílíš si tu koníkem jak Billy Kid, dyť to už pak znova nepoužiješ, mi věř. Co takhle připínáčky hele Nore vole?
Pak sme dali sraz s Terkou a že pudem plavat do jezera. Nebudu kecat a řeknu hnedka, že sme si v půlce cesty řekli, že je vlastně kosa jak z nosa, tak že to kalíme a jdem radši do Frogner parku na sochy. Cestou se nám postavila do cesty nemocnice, co vypadala spíš jak zaskleníkovaný Hilton,
budova s bazénkem ("Kancl uděláme metr na metr a wecko stačí na stojáka i pro holky, ale na zahradě si uděláme bazén, co borci?"),
kaple psychiatrické léčebny (čekuj tu konvicu na oltářních schodech - protestanti no),
a Citroen ála James Bond z dob, kdy Connerymu obočí eště zbývalo pár černých vláken.
A pak se zjevil Frogner park, narvaný k prasknutí sochama norského hrdiny Frognera Vigelanda.
A nejslavnější socha odsud je tady to rozzuřené děcko, co musí vytočit i nerodiče, stačí se podívat na jeho roztomilou nožku, jak je připravena k monstroznímu udupnutíčku.
A pak už sme to hnali až do přístavu, kde sme dali sváčoběd (grahamový chleba a sýr, to tu jím furt).
A večer sem si eště kupil svoji první norskou čokoládu, která byla za polovic - no nekup to, za páďo!
Žádné komentáře:
Okomentovat